Jméno Julie Reisserové najdeme v Groveově hudebním slovníku z roku 1954, kde byla nazvána „první významnou českou skladatelkou“, a v podobě krátkého hesla publikovaného v Die Musik in Geschichte und Gegenwart v roce 1989. V obou případech však její jméno z dalších vydání záhy zmizelo. V roce 1948 vznikla krátká monografie Jiřiny Vackové Julie Reisserová: osobnost a dílo. A to je – až na několik novinových článků a hesla v Československém hudebním slovníku z roku 1965 – prakticky vše, co bylo o Julii Reisserové kdy v odborném tisku napsáno. Zmizení jejího jména z hudební mapy Československa bylo pravděpodobně způsobeno jak její předčasnou smrtí, tak zákazem veřejného provozování jejích děl v Československé republice po roce 1948 a nedostupností notového materiálu. Ten se ve fondech velkých veřejných knihoven téměř nevyskytuje.
Julie Reisserová
Biografie
Julie Emilie Aloisie Marie Kühnlová (Kühnelová), dcera Vojtěcha (Adalberta) Kühnla (Kühnel, 1859–1905) a Marie Majdaleny Neanderové (1862–?), se narodila 9. října 1888 ve staropražské farnosti sv. Jiljí. Její matka byla vynikající klavíristkou a otec významnou osobností pražského kulturního života. Starší bratr Vojtěch (30. 4. 1886 – 9. 2. 1942) pracoval jako inženýr, ale vešel ve známost především svým českým překladem libreta k Wagnerovu Siegfriedovi pro první uvedení této opery v brněnském Zemském divadle v 16. dubna 1931. Prostředí měšťanské katolické rodiny zajistilo oběma dětem pečlivé vzdělání. Julie studovala hudební teorii u Václava Talicha (1883–1961) a klavír u Adolfa Mikeše (1864–1939). Přibližně od roku 1914 se školila ve zpěvu v oboru dramatického sopránu u Richarda Figara (Hofera, 1866–1921), když se zaměřovala především na wagnerovské role. Současně studovala jazyky, což jí umožnilo vyučovat angličtinu a francouzštinu. Již v roce 1911 navštěvovala kroužek intelektuálů sdružených kolem muzikologa Zdeňka Nejedlého (1878–1962), poválečného ministra školství a osvěty Československé republiky (1945–1946) a znovu po komunistickém puči v letech 1948–1953. Seznámila se tak mimo jiné s muzikologem Vladimírem Helfertem (1886–1945) a skladatelem a dirigentem Karlem Boleslavem Jirákem (1891–1972). V roce 1919 ji přijal Josef Bohuslav Foerster (1859–1951) ke studiu skladby.
Sňatek s diplomatem Janem Reisserem (1891–1975), hudebníkem a autorem vědeckých článků o Bedřichu Smetanovi, jí v roce 1921 otevřel nové obzory. Během pobytu v Ženevě a Bernu v letech 1921–1929 měla možnost prohloubit své hudebním vzdělání u Ernsta Hohlfelda (1886–1973), dirigovat sbory a orchestry, a poté, díky blízkosti Paříže, jezdit na konzultace k Albertu Rousselovi (1869–1937). Její blízký kontakt s Albertem Rousselem vedl k tomu, že se zasadila o světovou premiéru jeho komické opery Le Testament de la tante Caroline v olomoucké opeře 14. listopadu 1936.
Po odchodu ze Švýcarska jí umožnila manželova pozice velvyslance nejprve v Bělehradě v letech 1930–1933 a poté v Kodani od října 1933 do srpna 1936 četné kontakty s významnými osobnostmi. Obzvláště plodný byl její pobyt v Dánsku, protože právě v Kodani měla možnost publikovat některé ze svých skladeb a na setkáních pořádaných na různých velvyslanectvích si získat pověst zdatné hudebnice. Ačkoliv jí manželova profesionální činnost a rostoucí renomé umožnily, aby byla její hudba prováděna na stále prestižnějších místech, zásadním zlomem v její kariéře byl festival v rámci Mezinárodního kongresu hudebních skladatelů pořádaný ve Vichy v září roku 1935. Za předsednictví Richarda Strausse a místopředsednictví Alberta Roussela se na tomto kongresu sešlo velké množství francouzských i zahraničních skladatelů. Právě pod tribunou v Parc des Sources, co by kamenem dohodil od Palais de Congrès, vzbudilo Pastorale maritimo Julie Reisserové pod vedením Louise Fourestiera zájem přítomných novinářů i hudebníků. Gustave Samazeuilh neopomněl v La Revue hebdomadaire zmínit „paní Reisserovou, jejíž delikátní Pastorale reprezentovalo československou školu". Další důležitý zahraniční kontakt byl se Sophií Drinker, která iniciovala vznik a nastudování skladby Slavnostní den souborem The Montgomery Singers of Philadelphia koncem roku 1937.
Předčasná smrt Julie Reisserové v Podolském sanatoriu v Praze dne 25. února 1938 odpoledne učinila náhlý konec její kariéře. Francouzský lékař, literární kritik a muzikolog René Dumesnil k jejímu hudebnímu odkazu poznamenal: „Vyjadřuje ušlechtilost ducha a pozoruhodnou osobitost i hlubokou upřímnost. A právě tyto vlastnosti na ní oceňovali všichni, kdo ji znali a kdo dnes litují jejího konce.“ Dne 11. dubna 1938 odvysílal dánský rozhlas vzpomínkový koncert, během něhož zazněla většina jejích skladeb, včetně písňového cyklu Březen a Pastorale maritimo pod vedením Erika Tuxena.
Text: Jean-Paul C. Montagnier
Publikováno s laskavým svolením Ries & Erler Verlag in Berlin
