Rudolf Karel

09/11/1880 Plzeň, 06/03/1945 Terezín  

Karel Rudolf je význačný český skladatel a dirigent 1. poloviny 20. století. Svůj vztah k hudbě zdědil po matce, amatérské klavíristce. Na otcovo přání sice studoval v letech 1899–1903 práva na Univerzitě Karlově Praze, později ale přestoupil na konzervatoř. Mistrovskou skladatelskou třídu zde absolvoval u Antonína Dvořáka. Po studiích se věnoval komponování a soukromé hudební výuce. Jeho díla zakrátko upoutala pozornost a navázal spolupráci s nakladatelstvím Simrock. Začátek světové války ho zastihl na dovolené v Rusku, kde byl zatčen jako domnělý rakouský špion. Uprchl ke krajanům, kde začal vyučovat hudbu. V roce 1918 připojil k československým legiím a stal se dirigentem jejich orchestru. Z ruského období pochází mj. jeho symfonická báseň Démon (1920), kterou autor věnoval Václavu Talichovi. Do vlasti se Karel vrátil v roce 1920. Sedmnáct let byl profesorem skladby na pražské konzervatoři. Během nacistické okupace se stal členem odboje, byl zatčen a vězněn na Pankráci. Jeden z dozorců mu zajistil tužku a papír, Karel měl tedy možnost skládat. Tentýž dozorce skladby psané někdy i na toaletní papír z věznice vynášel. Zachoval se tak i náčrt opery Tři vlasy děda Vševěda, kterou po válce v Národním divadle připravil jeho žák Zbyněk Vostřák. V únoru 1945 zemřel umělec na úplavici, a to krátce po převezení do Terezína. Jeho opery Ilseino srdce (1909) a Smrt kmotřička (1928–1932) uvedlo Národní divadlo v Praze.