Program
Max Brod (1884–1968)
Tod und Paradies. Zwei Lieder nach Texten von Franz Kafka (Smrt a Ráj. Dvě písně na texty Franze Kafky) op. 35
Ilse Weber (1903–1944)
Ich wandre durch Theresienstad (Procházím se Terezínem)
Vítězslava Kaprálová (1915–1940)
Sbohem a šáteček op. 14
O skladatelích
Max Brod (1884–1968), pražský rodák, patřil k významným osobnostem česko-německo-židovského kulturního prostředí předválečného Československa. Vystudovaný právník byl činný jako spisovatel, překladatel a skladatel, je autorem 38 hudebních děl. Od šesti let hrál na klavír. Byl členem Pražského kruhu, stejně jako jeho přátelé Franz Kafka a Franz Werfel, jejichž dílo propagoval. Významná byla také jeho spolupráce se skladatelem Leošem Janáčkem, jehož opery překládal do němčiny, čímž pomohl k jejich mezinárodnímu úspěchu. Po vzniku Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. V roce 1939 emigroval s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny. V letech 1939–1968 byl dramaturgem izraelského státního divadla Habimah, od roku 1948 působil i jako hudební kritik telavivského deníku Jedioth Chadaskot.
Vítězslava Kaprálová (1915–1940) se narodila v Brně, kde žila a studovala, než přesídlila do Prahy a posléze do Paříže. Po nacistické okupaci Československa se už do své vlasti nevrátila. Udržovala čilý kontakt s avantgardou své doby, především s Bohuslavem Martinů, s nímž ji pojil úzký vztah. K jejím nejznámějším dílům patří Vojenská symfonieta op. 11, jejíž premiéru v Londýně roku 1938 s orchestrem BBC sama řídila. Koncert se přenášel do Spojených států a tisk psal o skladbě v superlativech. Pouhé dva roky nato zemřela Kaprálová, která sympatizovala s odbojem, v pouhých 25 letech ve francouzském exilu. Její hudba se v posledních letech objevuje na koncertech a festivalech stále častěji. Dnes zazní jedna z jejích nejznámějších písní, Sbohem a šáteček op. 14, zamyšlení o loučení a shledání na text Vítězslava Nezvala. Skladba vznikla v posledním roce studia Kaprálové na Pražské konzervatoři.
Ilse Weberová (1903–1944). Její texty a hudba vyjadřují žal, zničené sny a trýzeň pronásledovaných hudebníků a hudebnic, deportovaných od roku 1941 do bývalé josefínské pevnosti v Terezíně. Weberová se narodila roku 1903 ve Vítkovicích u Ostravy, a přestože si její rodiče nepřáli, aby se věnovala umění, začala psát už v raném věku písně, básně, divadelní hry a povídky. A to s úspěchem. Její práce publikovaly deníky, vycházely tiskem i v několika vydáních a vysílaly se rozhlasem, například její povídky Das Trittrollerwettrennen (Závod koloběžek, 1927), pohádková hra se zpěvy a tanci Der blaue Prinz (Modrý princ, 1928) nebo Jüdische Kindermärchen (Židovské pohádky, 1928). S rostoucím antisemitismem třicátých let se Ilse Weber odmlčela. Po obsazení pohraničí odešla se svým mužem a dvěma syny nejprve do Prahy a roku 1942 byla deportována do terezínského ghetta, pouze jeden ze synů byl poslán do bezpečí. V Terezíně pracovala Ilse Weberová jako zdravotní sestra v dětské nemocnici, dětem předčítala a zpívala a snažila se jim svými texty dodávat naději. V říjnu 1944 byla zavražděna v Osvětimi, společně se svým synem a terezínskými dětmi, které ošetřovala. Její texty a písně, v táboře velmi rozšířené, byly částečně propašovány z ghetta a později také přeživšími zaznamenány podle paměti. Některé z nich doprovázela Ilse Weberová sama na kytaru. Kdo zapsal klavírní doprovody, které se zachovaly a mají velmi rozličný styl, není známo, mnohé už se nedá s jistotou rekonstruovat. Její muž, který válku přežil, uspořádal její básně a písně do sbírky. Roku 1964 byly poprvé vydány v Izraeli, roku 1991 vyšla německá edice. Její píseň Ich wandre durch Theresienstadt (Procházím se Terezínem), patří k jejím nejznámějším. „Procházím se Terezínem, srdce se v olovo mění“, rezignuje, „má cesta náhle končí tam, kde je opevnění… Smutně se obrátím, slz mlha oči cloní: Terezíne, Terezíne, kdy trápení nám skončí, kdy budem zase volní?“
