Hudba: Jaromír Weinberger (1896–1967)
Libreto: Max Brod (1884–1968) na původní české libreto Miloše Kareše (1891–1944)
Podle divadelní hry Strakonický dudák aneb Hody divých žen Josefa Kajetána Tyla (1808–1956)
„Čechové, Němcové, světe – přistupte! Dávat se totiž bude pohádka!“ zve na premiéru opery Švanda dudák skladatele Jaromíra Weinbergera na libreto Miloše Kareše režisér Vladimír Morávek. A skutečně: zpěvohra podle populární báchorky Strakonický dudák aneb Hody divých žen Josefa Kajetána Tyla je pohádkou se vším všudy – s nekomplikovaným příběhem, ryzími charaktery na straně dobra či zla a samozřejmě se šťastným koncem. Vše podpořeno líbeznými melodiemi, mistrně zvládnutými fugami i velkolepým závěrem Tož příběh se končí s citací krásné české písně Na tom našem dvoře. Kareš zachoval příběh o Švandovi s kouzelnými dudami a jeho mladé ženě Dorotce, dovolil si však připsat postavu loupežníka Babinského, který si tajně myslí na Dorotku, a tak Švandu přesvědčí o jednotvárnosti života doma v chalupě a navede ho vydat se za královnou se srdcem z ledu, která je v moci zlého černokněžníka.
Jaromír Weinberger nebyl první, kdo lidovou báchorku o strakonickém dudáku zhudebnil. Kantátu s textem Jaroslava Vrchlického a její přepracování v podobě opery-baletu od Karla Bendla z roku 1907 si už však v době premiéry Švandy dudáka sotvakdo pamatoval; balet se ostatně hrál jen třikrát. Tylův Strakonický dudák byl do vzniku Weinbergerovy opery v Národním divadle inscenován nejprve s hudbou Mořice Angera, později Rudolfa Zamrzly. Scénická hudba Jaroslava Křičky vznikla až po Weinbergerově opeře.
číst více
Weinbergerův Švanda dudák měl premiéru 27. dubna 1927 v Národním divadle v nastudování Otakara Ostrčila. Renomovaný časopis Musikblätter des Anbruch napsal, že „rozhodnuto bylo už po krásné a rozměrně založené předehře. Strhující vzlet rychlého fugata, svítivost orchestrálních barev, jaké už jsme dlouho nezažili.“ Navzdory pochvalným recenzím však byla opera po čtrnácti představeních z repertoáru Národního divadla z neznámých důvodů stažena. Její budoucnost se změnila v okamžiku, kdy libreto přeložil do němčiny Max Brod. V roce 1928 uvedlo německou verzi Městské divadlo ve Vratislavi, o rok později pražské Nové německé divadlo. Ve stejném roce se hrál Švanda dudák v Basileji, Lublani, Lipsku a Berlíně. V berlínské Státní opeře Pod lipami ho nastudoval legendární Erich Kleiber s Theodorem Scheidlem a Mariou Müller v titulních rolích. Následovaly Budapešť, Sofie, Helsinky, Vídeň… „Weinberger trefil do černého, vytvořil lidovou operu dráždivé pestrosti, Weinbergerova hudba si umí zavázat všechny dobré duchy české muzikantské povahy, písně a tance vlasti a virtuózní rukou zcela výjimečného znalce je odít do přiléhavého, překrásně střiženého hudebního šatu,“ psalo se bezprostředně po vídeňské premiéře. V roce 1931 uvedla Švandu dudáka Metropolitní opera v New Yorku, o tři roky později Královská opera Covent Garden v Londýně. A v roce 1935 dorazil český muzikant ze Strakonic až do Buenos Aires.
Opera Švanda dudák tak doslova obletěla svět a byla přeložena do sedmnácti jazyků. Život Jaromíra Weinbergera měl stejně jako v pohádkách mnoho dramatických zápletek, ovšem bez šťastného konce. Jeho hudba se ve 30. letech stala kvůli jeho židovskému původu „nežádoucí“ a skladatel byl nucen odejít do emigrace, kde se 8. srpna 1967 rozhodl svůj život dobrovolně ukončit. Zemřel v St. Petersburgu na Floridě, kde strávil poslední roky svého života. Života, jejž lemovala velká sláva i zklamání.
číst méně
