Aktuality

Budovu Státní opery rozezněly v sobotu 16.1. tóny méně známých skladeb Hanse Krásy a Pavla Haase. Na záznam koncertu se můžete těšit během února na sociálních sítích Opery Národního divadla. Do té doby se můžete podívat na fotografie z natáčení. 

Orchestr Státní opery a sólistka Veronika Hajnová nastudovali pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Karla Heinze Steffense Státní opery Symfonii pro orchestr a mezzosoprán od Hanse Kráse. Josef Moravec, Jaroslav Březina, Jiří Hájek a Ivo Hrachovec složili poctu Guglielmovi Marconimu Předehrou pro rozhlas pro malý orchestr, 4 mužské hlasy a recitaci od Pavla Haase. 

Děkujeme všem účinkujícím, umělecko-technickým složkám Státní opery a video studiu, které Musica non grata tímto pokřtila. Velké díky patří i dirigentům panu Richardu Heinovi a Janě Mimrové. 

Hudební cyklus Musica non grata zaměřený na prezentaci i objevování hudebních děl skladatelů, kteří měli být zapomenuti, zvedl svoji pomyslnou oponu poprvé 30. srpna 2020. Na jevišti Státní opery se rozezněly skladby Bohuslava Martinů, Vítězslavy Kaprálové a Alexandra Zemlinského. Bohužel čas ani nyní nepřál autorům, do jejichž umělecké tvorby, před více jak půl stoletím, tragicky vstoupila nacistická diktatura. Díky celosvětové pandemii jsme museli opět zatáhnout oponu a zdálo se, že připravovaný program zůstane pouze na papíře. Ale nevzdáme se. V prosinci jsme natočili krátký film k Suitě z opery Brundibár od  Hanse Krásy v režii Magdaleny Švecové a pod taktovkou Jany Cecílie Mimrové. V prosinci jsme si připomněli 130 let od narození Bohuslava Martinů a Orchestr Národního divadla  oslavil toto výročí nahrávkou jeho Serenády H199 a skladby "Zastavte muziky" z opery Špalíček v jedinečném podání Marie Fajtové, za dirigentským pultem stál Jaroslav Kyzlink. Úvodního slova se ujal pan Aleš Březina z Institutu Bohuslava Martinů. Obě nahrávky budou zveřejněny na webu a FB Národního divadla již během ledna. Pokračují také práce na přípravě online databáze česko-německo-židovských skladatelů a umělců, kteří žili či působili v meziválečné Praze.

Motto projektu Musica non grata … a přece znít dál, je pro nás tedy i nadále výzvou k pokračovaní v přípravách a realizaci programu, který je a bude oslavou hudby jako tvořivé lidské síly, poctou výrazu lidské důstojnosti, vzrušujícím znovuobjevováním skladeb, které nelze umlčet. 

Pro jarní část divadelní sezony 2020/ 21 chystáme sérii dopoledních komorních koncertů ve Státní opeře, dále gala koncert Pocta Igoru Stravinskému v Národním divadle a vrcholem jistě bude premiéra avantgardní opery Franze Schrekera Der ferne Klang v režii Timofeye Kulyabina a v hlavní roli se Světlanou Aksenovou.

Chystanou premiéru rodinné opery Jaromíra Weinbergera Švanda dudák  plánujeme na podzim 2021, stejně tak jako  koncerty Hudba terezínských skladatelů, PhilHarmonia Octet a představení dětské opery Brundibár, které se uskuteční ve spolupráci s festivalem Věčná naděje.

Přeje všem radostný a klidný rok 2021, rok plný uměleckých a hudebních zážitků. 

Váš tým Musica non grata

Ve Stavovském divadle jsme společně s Orchestrem Národního divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka, ředitelem Institutu Bohuslava Martinů panem Alešem Březinou a sólistkou Marií Fajtovou oslavili 130. výročí od narození význačného českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů. A jak jsme slavili? Natočili jsme pro vás skladby Serenáda H199 a "Zastavte muziky" z opery Špalíček. Úvodního slova se ujal pan Aleš Březina. Záznam bude připraven v lednu 2021 na online kanálech Národního divadla. 

 Orchestr Státní opery vedený Janou Cecílií Mimrovou natáčí krátký film k Suitě z opery Brundibár od Hanse Krásy. Režie se ujala divadelní a operní režisérka Magdaléna Švecová ve spolupráci s video artistou Tomášem Hrůzou a scénografem Davidem Janoškem. Choreografie tanečníků z Baletu Opery Národního divadla se ujali Petr Jirsa a Jiří Hejna. Krátký film klip bude mít premiéru na konci února 2021. 

Záznam živého vystoupení na Velvyslanectví SRN v Praze ve spolupráci s Akademií komorní hudby a jejími lektory, violoncellistou Peterem Jarůškem a flétnistou Oto Reiprichem. Těšit se můžete na dechová a smyčcová díla Antonína Rejchy, Henri Tomasiho a Bohuslava Martinů.
Velvyslanectví SRN přeje všem krásné a šťastné Vánoce, klidné svátky, hodně zdraví a vše nejlepší do roku 2021. 

Poslechněte si na: Facebook | Twitter | Instagram

Opera Národního divadla a Státní opera připravila na každý adventní den jedno hudební představení. Společně každý den otevřeme jedno okénko na Facebooku. 

Přejeme vám klidný adventní čas. 

V listopadovém vydání německého magazínu nejen o opeře Orpheus se představuje projekt Musica non grata. Autorem článku je Florian Maier. Článek jsme pro vás přeložili. Přejeme hezké čtení. 

Orpheus, listopad/prosinec 2020
 
A přece zní dál...
 Rozsáhlým cyklem „Musica non grata“ oživují pražské operní domy kapitolu historie doby a hudby, kterou nacistický režim označil jako „zvrhlou“ – a zároveň tím budují upomínku pro současnost i budoucnost.
 Florian Maier
 
Člověk ji tvoří, žije s ní i z ní, a člověk ji ničí. Hudba působila a působí ve společnosti jako výbušnina a subverzivní projev, a právě tím obrací autoritářskou moc proti sobě. Tradiční reakcí je cenzura. Kde v dřívějších dobách následovaly zákazy provedení, nebo přepracování děl až k nepoznání, tam v období nacionálního socialismu vyústilo stigma nežádoucího v nejtemnější kapitolu lidstva také z hlediska hudební historie. „Neárijští skladatelé“ a takoví, kteří ideologii nacionálně socialistické diktatury nevyhovovali z jiných důvodů, byli násilím umlčeni. Mnozí přišli  o život v koncentračních táborech, jiní se odmlčeli v exilu nebo hledali ochranu v nějaké nenápadné existenci. Násilný řez s následky, které je cítit dodnes. Přirozené pokračování hudebního vývoje se rázem přerušilo, umělecké ideje celé generace byly udušeny ve znamení kulturního rasismu, a z tvůrčí atmosféry své doby vyloučeny jako „zvrhlé“. Vznikla slepá místa v hudebních dějinách, k jejichž rekonstrukci došlo až za dlouhá léta.
 
Ve stínu holocaustu
 Kdysi vyloučení skladatelé už naštěstí k pozdnímu uznání na mnoha místech dospěli – a od tohoto roku také ve zvláštním projektu pražské opery. Z iniciativy Per Boye Hansena, od roku 2019 uměleckého ředitele opery Národního divadla a Státní opery, byl v srpnu zahájen rozsáhlý čtyřletý cyklus „Musica non grata“. 75 let od skončení války se jím navazuje na bohatou hudební tradici Prahy před rokem 1938. Je to návrat zpět se signálním účinkem, neboť do druhé světové války se Praha považovala za centrum evropské hudební scény. „Zlaté město“ na Vltavě bylo po staletí místem setkávání a koexistence tří kultur, české, německé a židovské. Úrodná půda a umělecký tavící kotlík, v němž skladatelé produktivně pracovali společně a ve vzájemné konkurenci se pobízeli k nejvyšším výkonům. Stylový pluralismus začátku 20. století vykonal zbytek, Praha se tak mohla stát rozkvetlým skleníkem pro kreativní kosmopolity a magicky přitahovala bdělé duchy své doby. Abychom jmenovali alespoň několik příkladů: Alexander Zemlinsky byl v letech 1911 až 1927 šéfem opery Nového německého divadla (dnešní Státní opera) a udržoval vztahy s Erichem Wolfgangem Korngoldem, Franzem Schrekerem, Arnoldem Schönbergem.
Pak přišel 15. březen 1939, vstup německých oddílů do československého hlavního města a svévolné zničení pokladu bohaté a rozmanité umělecké tvorby, která za totalitního nacistického režimu ztratila jakoukoli existenční základnu. Katastrofální, nenapravitelná ztráta, která postihla i skladatele už zesnulé, jako Albana Berga. Také díla Felixe Mendelssohna Bartholdyho a Gustava Mahlera, kteří tak významně ovlivnili evropské hudební dějiny, padla za oběť rasovému šílenství. Cítíme ve skladbách z oné doby hrozící pohromu, rovnají se roky před druhou světovou válkou tanci na vulkánu? Tvůrce takzvané „zvrhlé hudby“ Per Boye Hansen nazývá „dětmi své doby s různým zázemím a zdroji“. Proto je nelze, jak zdůrazňuje, souhrnně a automaticky pokládat za hudební seismograf s příbuznou hudební řečí, za barometr nálad hrozící katastrofy. „Tehdejší doba nebyla chmurná, těžká, pozdněromantická, spojená pouze s temnými, komplikovanými otázkami lidstva. Byla to také doba zábavy, s mnoha radostmi a komediantstvím – Zemlinsky z této oblasti zdatně těžil. Je důležité, abychom tyto roky neviděli pouze ve stínu holocaustu a velké tragédie, která je s ním spojena, nýbrž abychom onu dobu chápali a objevovali ve všech aspektech a kontrastech.“
 
Živé dějiny
K projektu jsou Hansenovi a jeho týmu k dispozici hned tři operní domy českého hlavního města: Státní opera jako centrum německo-židovské kultury meziválečné doby, Národní divadlo na břehu Vltavy a Stavovské divadlo, jež vešlo do dějin světovou premiérou Mozartova „Dona Giovanniho“. V těchto třech historických budovách se realizuje cyklus „Musica non grata“ s vytříbeným a náročným programem. Kromě jevištních operních produkcí, symfonických a komorních koncertů a písňových večerů mají také sympozia a další výzkumné projekty za cíl připomenout téma „zvrhlé hudby“ a poskytnout muzikologii a hudbymilovné společnosti nový podnět k přemýšlení.
Neboť ač druhá světová válka skončila, s těmito tématy se dlouho otálelo. „Zlaté město“ už nebylo totéž. Velká část židovského obyvatelstva byla „vyhubena“, Němci vyhnáni, a Češi traumatizováni – aby se brzy nato, jako občané satelitního státu Sovětského svazu, museli podřídit dalšímu totalitnímu systému 20. století a zmizeli za „železnou oponou“. Tehdejší „centrum středoevropské operní scény“ umlklo na mnoho let. „Trvalo dlouho, než se impulzy opět oživily. Vláda z Ruska se snažila německou tradici zakrýt a zamlčet,“ vysvětluje Hansen. „Navíc aura pozdněromantických skladatelů už nebyla ‚to pravé‘, moderna padesátých a šedesátých let ji dokonce vnímala jako reakční a nepřiměřenou době.“
 
Velký projekt se symbolickým charaktererm
 Hansen není prvním, kdo si dal za cíl přivést hudební minulost Prahy znovu do povědomí.  Už po „sametové revoluci“ v devadesátých letech se objevily první pokusy o nápravu s díly skladatelů jako Hans Krása či Pavel Haas. Avšak 75 let po skončení války není jistě náhoda, že je projekt ideově podporován a finančně dotován v milionové výši českou vládou i německým ministerstvem zahraničí. Na koprodukci několikaletého uměleckého projektu se podílí téměř celá operní krajina Čech, mimo jiné festival „Věčná naděje“, který je věnován tvorbě terezínských skladatelů. Zvláštní a velmi zajímavý bod tvoří téma „Hudba z ženské ruky“, neboť právě dvacátá a raná třicátá léta byla dobou emancipace skladatelek jako Vítězslava Kaprálová a Geraldine Mucha. To jsou signály symbolického charakteru, překračující hranice Prahy. Všechna představení a koncerty budou zpřístupněny streamově a částečně také k dispozici jako DVD, CD a v online-archivech.
Per Boye Hansen a jeho tým zvolili ve volné parafrázi okřídlené věty „A přece se točí!“, kterou měl vyslovit Galileo Galilei, působivý název cyklu „A přece zní dál!“ – zcela ve smyslu pozdní spravedlnosti pro mnoho neprávem vyloučených, pronásledovaných, vyhnaných a zavražděných umělců. Jejich hudba přetrvává, zatímco diktátoři – domněle mocní – byli přemoženi vlastní bezmocí. A přesto: „Musica non grata“ je také projekt, jenž vzhledem k horké půdě současného světa a represím vůči umělecké nezávislosti a svobody nemůže být aktuálnější. A na základě docenění hudební tvořivosti 20. století je také důležitým památníkem pro budoucnost naší společnosti, „poctou umění, které nelze umlčet“. Doufejme, že pandemie tento ambiciózní projekt nepřekazí.

Deutschlandfunk Kultur ve spolupráci se Státní operou připravil nahrávku zahajovacího koncertu Musica non grata, který se konal 30.8. 2020. Poslechněte si díla od Vítězslavy Kaprálové, Alexandra Zemlinského a Bohuslava Martinů v provedení Sboru a Orchestru Státní opery pod vedením Karla Heinze Steffense. V sólových partech se představila Alice Rajnohová, klavír, Jan Kalfus, varhany a Svatopluk Sem, baryton.
Nahrávka koncertu je doplněna komentáři moderátora Volkera Michaela a rozhovor s panem K.H. Steffensem. 
Krásný poslech přeje Státní opera.  

Koncert s názvem Hudba terezínských skladatelů, který se měl uskutečnit dne 14.10. od 19:30 ve Státní opeře v rámci projektu Musica non grata a hudebního festivalu Věčná naděje, se kvůli vývoji epidemie nemoci covid-19 ruší a přesouvá na únor 2021. Věříme, že podmínky pro posluchače i umělce budou příznivější a společně si tak užijeme měsíc plný klasické hudby a kulturních programů. Ohledně možnosti vrácení zakoupených vstupenek se prosím obraťte na naší infolinku +420 224 901 448, email: info@narodni-divadlo.cz. 

Děkujeme za pochopení a přejeme všem pevné zdraví.

Zahajovací koncert sezóny 2020/2021 ve Státní opeře byl zároveň slavnostním spuštěním čtyřletého projektu Musica non grata. Během večera zazněly v podání Orchestru Státní opery v čele s dirigentem Karlem-Heinzem Steffensem skladby od Vítězslavy Kaprálové, Alexandra Zemlinského a Bohuslava Martinů. Úvodních slov se ujali ředitel Národního divadla Jan Burian, ministr kultury Lubomír Zaorálek, první primátor Svobodného a hanzovního města Hamburk Peter Tschentscher a tajemník Federace židovských obcí v České republice Tomáš Kraus. Časopis Harmonie o nás napsal: "Karl-Heinz Steffens je dirigentem spíše nenápadným, ale zjevně nesmírně odpovědným. Bylo vidět, že prostudoval všechny čtyři partitury do nejmenšího detailu a bezpochyby přesně věděl, co chce. Také orchestr i sbor předvedli velmi kvalitní a kultivované výkony. Připočítáme-li k tomu i programovou brožuru s obsažným textem dramaturga Ondřeje Hučína, nelze než říct, že se Státní opeře vstup do nastávající koncertní sezony vydařil." Děkujeme všem za účast.

Národní divadlo zavádí pro své diváky sektorový systém a zvušuje hygienická opatření. A díky tomu může hrát na plno ve všech svých budovách –  Národní divadlo, Stavovské divadlo, Státní opera a Nová scéna. Zakoupené vstupenky na další měsíce zůstávají v platnosti na všechna představení a pro všechny diváky.

Při návštěvě Národního divadla platí podle vládního nařízení povinnost nosit roušku. Od 1. září zároveň vstupuje v platnost povinnost rozdělit návštěvníky vnitřních kulturních akcí do sektorů. Díky architektonickému členění interiérů divadelních budov můžeme vytvořit jednotlivé sektory do maximálního počtu 500 osob, a tím i zajistit bezpečnost diváků. Využijeme a zpřístupníme tedy prostory přízemí, balkony i galerie. Příchod diváků, jejich pobyt v divadle i následný odchod zorganizujeme ve speciálním režimu tak, aby byli návštěvníci jednotlivých sektorů od sebe odděleni a nemuseli se potkat ani v prostorách občerstvení, toalet či šaten. Vyškolený hledištní personál divákům ukáže cestu k samostatným vchodům a schodištím. K dispozici bude samozřejmě dezinfekce na ruce, jednorázové roušky bude možno zakoupit přímo v divadle.

Společně to zvládneme. Děkujeme, že dodržujete všechna aktuální opatření. 

Heiko Maas, ministr zahraničních věcí, SRN 

„75 let od konce druhé světové války a 30 let od Sametové revoluce se nejen v budovách Národního divadla rozezní hudba skladatelů, kteří byli perzekuováni a odstrčeni nacistickým režimem.  Vzpomínka na ně samotné a jejich tvůrčí sílu je jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s nespravedlností. Podporou projektu Musica non grata se ještě více upevňuje česko-německé přátelství a zdůrazňuje se také výjimečná kulturní hodnota naší společné historie. A v období současné krize je taková spolupráce o to významnější.“