Krásné ohlasy českých i zahraničních kritiků na operu Plameny. Gratulujeme umělcům!
Die Welt (Manuel Brug)
„V drastické, rozvláčně střídmé režii Calixta Bieita se jednalo o dosud zřejmě nejvýznamnější premiéru tohoto počinu, který v mnohém připomíná multikulturní, silně židovský hudební život v Praze ve 20. a 30. letech 20. století.“
"Obětavý Jiří Rožeň vede a bičuje sbor a orchestr Státní opery Praha tímto divoce znějícím labyrintem, kde na každém kroku číhá nové zvukové překvapení mezi rafinovanou motorikou a nespoutanou harmonií."
číst celou recenzi (DE)
bachtrack.com (Frank Kuznik)
„Kdo považuje operu za nudnou a předvídatelnou, měl by si okamžitě rezervovat letenku do Prahy na Flammen (Plameny), česko-německou koprodukci opery Erwina Schulhoffa z roku 1932. Vedle tématu nezřízeného chtíče nabízí převleky, rouhání, vraždu, sebevraždu, spoustu krve, sex s melounem, intimnosti s mrtvým zvířetem a postavu ukřižovanou na autě. Nemluvě o jedné z nejinovativnějších a nejodvážnějších operních partitur 20. století – nebo vlastně kteréhokoli století.“
„Rožeň zvládl závratné změny s přesností a vyvážeností, plynule přecházel od zklidňujících pasáží harfy a zvonkohry k plné orchestrální vřavě. Ještě působivější byl v dlouhých hudebních intermezzech, která oddělují většinu scén, kde splétal impresionistické textury, aby udával tón a náladu.“
číst celou recenzi (EN)
novinky.cz (Radmila Hrdinová) 80%
„Dirigent Jiří Rožeň interpretuje partituru s citem a smyslem pro zvukovou barevnost i dynamickou a tektonickou vrstevnatost díla. Hudební nastudování je jednoznačným ziskem inscenace Plamenů.“
„Vynikající je v roli La Morte (Smrti) norská mezzosopranistka Tone Kummervold, stejně jako ukrajinská sopranistka Victoria Korosunova v trojroli Ženy, Donny Anny a Řeholnice. Uznání zaslouží i dokonale sezpívaný ženský sextet Stínů. Celé obsazení, včetně malých rolí, podává mimořádné pěvecko-herecké výkony.“
„Schulhoffovy Plameny rozhodně za znovunavrácení na operní scénu stojí. I s rizikem, že se nestanou kasovním trhákem. Na to má Státní opera v repertoáru dost jiných titulů. K pověsti přední domácí scény podobné objevy patří, a novodobá premiéra Plamenů si zaslouží označení událost sezony.“
orpheus-magazin.de (Stephan Knies)
„Zázračné dílo. Pražská opera staví Schulhoffovy ‚Plameny‘ i sebe sama do centra mezinárodního zájmu.“
„Jaký poklad objevil umělecký ředitel Per Boye Hansen se svým týmem v pražské opeře v rámci cyklu Musica non grata, který výrazně podporuje Spolkové ministerstvo zahraničí v Berlíně. A jaký je to tým! Mladý dirigent Jiří Rožeň pozvedá orchestr na mezinárodní úroveň, stejně mladý Ukrajinec Denys Pivnitskyi zpívá a hraje tuto vražednou roli Dona Juana s absolutní silou a úžasnou psychologií postavy, která člověka nenechá vydechnout. Jeho krajanka Victoria Khoroshunova září v několika ženských rolích. Režisér Calixto Bieito našel způsob, jak se vypořádat s neslýchanou výzvou uvést dvou a půlhodinovou operu prakticky bez děje, včetně minut strhujících orchestrálních pasáží, která je inspirována jeho oblíbeným surrealistou Luisem Buñuelem.“
„Pražská opera, v Schulhoffově době jeden z nejvýznamnějších evropských domů, tímto významným, podmanivým a opojným večerem důrazně zaklepala na tyto historické dveře. A Musica non grata poběží ještě dva roky…"
číst celou recenzi (DE)
Frankfurter Allgemeine Zeitung (Clemens Haustein)
„Před devadesáti lety měla premiéru provokativní opera Erwina Schulhoffa ‚Flammen‘. Pak dílo zmizelo z jeviště. Comeback ve Státní opeře Praha je senzací.“
číst celou recenzi (DE)
Harmonie (Olga Janáčková)
„Mladý dirigent Jiří Rožeň se s dílem doslova ztotožnil. Schulhoffova hudba zní barevně, tedy tak, jak by si skladatel přál. Jeho hudba k Plamenům má všechny typické rysy „hudby terezínských skladatelů“, jeho současníků. Je jakousi koláží stylů, názvuků impresionismu, expresionismu, neoklasicismu, míří od vlivů některých skladatelů až k vyloženě jazzovým pasážím, a přesto dává možnost zdůraznit souvislou Schulhoffovu hudební mluvu. Velmi nápaditou, někdy průzračnou, jindy až naddimenzovanou, ale vždy výtečně instrumentovanou. Mimořádný zážitek.“
„Jak obecně víme, přizpůsobovat překlad libreta hudebnímu toku je více než složité, avšak to, že byla opera ve Státní opeře zpívána s českým textem, se ukázalo jako neobyčejně přínosné. Text libreta je pochopitelně součástí programu. Dramaturgická příprava inscenace byla příkladná a inscenátoři ji ještě dále tvůrčím způsobem obohacovali. Z výsledného divadelního tvaru je jasně patrné, že kouzlu Schulhoffova mimořádného díla podlehli všichni zúčastnění.“
„Jako režisér inscenace byl osloven Katalánec Calixto Bieito, režisér, který, jak známo, volí režijní prostředky zcela podle svého osobitého výběru. Zdá se, že jej Plameny velmi oslovily, protože pro ně zvolil specifický způsob výkladu. V programu k inscenaci je právem připojena „Poznámka: Obsah popisuje původní děj opery Plameny a nemusí odpovídat jevištnímu obrazu a akci v současné inscenaci.“ Výborně – to je statečný a věcný přístup, asi jsem se s ním ještě nesetkala.“
Süddeutsche Zeitung (Helmut Mauró)
„Bieito má tyto náznaky hry s tajemstvím rád a tady to funguje dobře, zejména s expresivní hudbou.“
„Denys Pivnickij podává Dona Juana s razancí, hrdinskou rozervaností, který se – jak se obvykle stává – netočí jen kolem sám sebe, ale je málem rozerván psychickými odstředivými silami. Zachraňuje ho pouze neustálý pohyb.“
číst celou recenzi (DE)
van-magazin.de (Eleonore Büning)
Soubor Státní opery Praha odehrál celkem sedm představení, energických a skvěle sehraných až po vedlejší role. [...] Ve všech ostatních scénách je v centru pozornosti hrdina: jednou vstoupil a navždy zůstal, vydal se na cestu k nirváně. Od tohoto neuvěřitelného tenorového partu se vyžaduje prostě všechno, lyrické melodie, vláčné bel canto, jemné parlando, plný tón, výkřiky a šepot i smích. Mladý ukrajinský tenorista Denys Pivnickij to zvládá s takovou lehkostí, že ho na konci můžeme oslavovat jako popovou hvězdu. [...] A kukátko, oděné do černého plastu z odpadkového pytle a zvenku postupně perforované, mluví svým vlastním jazykem beznaděje.
číst celou recenzi (DE)
deutschlandfunk.de (Julia Spinola)
„V této hudbě je moment fantazie, Schulhoff zvolil neuvěřitelně bohatou instrumentaci. Všechny různé stylové vlivy od Schönberga po Stravinského, jazz atd. se zázračně prolínají do neuvěřitelně soudržného osobního stylu. Bieito se drží poměrně blízko předlohy... zachycuje noční můry, obrazy jsou prošpikovány narážkami na kulty bohů a mýty. Závěrečný dialog mezi La Morte a Donem Juanem, kteří si zoufají nad svou existencí, jsou unaveni potěšením ze zabíjení a ve skutečnosti hledají jen klid, vás zasáhne až do morku kostí. Zpěv byl vynikající: ukrajinský tenorista Denys Pivnickij přináší mnoho italského kouzla a má rovněž sílu a vášeň potřebnou pro tuto roli. Norská mezzosopranistka Tone Kummervold v roli tajemné, snad až hysterické La Morte je zdařilou volbou. Stejně jako všechny ostatní role: vynikající! Také orchestr pod vedením Jiřího Rožně zvládá tuto mimořádně náročnou partituru bezchybně. (Plameny) jsou naprosto hodnotným ‚archeologickým nálezem‘. Nezbývá než popřát celému projektu (Musica non grata) další úspěchy, a pokud možno pokračování i po roce 2023. Konečně se zde znovu objevují díla, která také potřebují být na repertoáru.“
poslechnout si celou recenzi (DE)
Mozaika ČRo Vltava (Helena Havlíková)
„Schulhoff sólisty vůbec nešetřil, všechny party vyžadují velké veristické hlasy. Ve Státní opeře se je podařilo obsadit.“
poslechnout si celý komentář (01:25:00)
operaportal.hu (Balázs Csák)
„Inscenovat dílo bez skutečného děje není snadné. Krásné libreto plné symbolů – vyjadřující pocity, nálady a abstraktní myšlenky – nedává režisérovi mnoho jistot, ale otevírá mu širokou škálu možností, pokud je dostatečně kreativní a dokáže tuto příležitost využít. Calixto Bieito z toho vytěžil maximum. Jeho fantazie je nevyčerpatelná, a i když jsou jeho řešení často svévolná, v žádném případě nejsou samoúčelná.“
„Pro mnohé je v této inscenaci "příliš mnoho Bieita". Je to otázka vkusu, ale faktem je, že režijní koncepce je promyšlená a provedení prvotřídní. Režisér na mě udělal dojem, i když při poslechu samotné hudby mi dílo – a tento přívlastek je vzhledem k dosud popsanému možná překvapivý – připadá spíše romantické.“
„Málokdy jsem v živém provedení slyšel tak dramatický tenorový hlas jako u mladého pěvce Denise Pivnického, který hrál Dona Juana. Hlas je jistý v dolním rejstříku a ohromující v horním rejstříku – až do dvouřádkového C (barva a síla hlasu mi občas připomínala Franca Corelliho). Pivnickij s lehkostí zazpíval i orchestrální fortissima. Extrémně náročné sólo je extrémně náročné už jen proto, že Don Juan je na jevišti více než dvě hodiny. Zpěvák musí mít také herecké schopnosti a ukrajinský tenorista (v současnosti žijící v Itálii) v tomto ohledu nezklamal. Své oběti objímal s brilantní násilností a vášní, k žárlivému guvernérovi se choval s nadřazenou arogancí a zároveň v monolozích a scénách se Smrtí ztvárnil vyčerpaného, zoufalého muže, který se (marně) pokouší o sebevraždu. Muž, který je obdivován, protože je tak svobodný, a který se ukáže být beznadějným člověkem, vězněm nezvladatelných tužeb.“
číst celou recenzi (HU)
operaslovakia.sk (Pavel Unger)
„Jednoznačne najsilnejšie na mňa zapôsobilo hudobné uchopenie mnohovrstvovej partitúry a výkon hlavného predstaviteľa Dona Juana. Jiří Rožeň (ročník 1991) ma opäť – po jednoaktovkách Weilla a Schönberga v Prahe, ako aj po hosťovaní v Slovenskej filharmónii vo februári tohto roku – uistil, že ide o mimoriadne schopného mladého dirigenta, analyzujúceho partitúru až po jej dreň.“
„Inscenácia je v hlavných úlohách obsadená najmä zahraničnými sólistami (to Hansenovi často a masívne vyčítajú), no tento raz minimálne v hlavnej úlohe na prospech veci. Výkon, ktorý odviedol Denys Pivnickij (Don Juan), v Miláne žijúci rodák z Charkova, bol fascinujúci. Doslova „zabijácky“ part, s neustálou prítomnosťou na javisku, tessiturou pohybujúcou sa vo všetkých rovinách, s mnohými držanými výškami a nutnosťou predrať sa cez orchester, zvládol svojím farebným dramatickým tenorom bravúrne. To bola kreácia, vrátane hereckej, svetových kvalít.“
číst celou recenzi (SK)
