Brundibár

Hudba: Hans Krása (1899–1944)
Libreto: Adolf Hoffmeister (1902–1973)

Provedení uvedla autentickou vzpomínkou Michaela Vidláková, která jako šestiletá Brundibára v Terezíně zažila.

Společnost pro hudební výchovu, založená v Praze roku 1934, vypsala v březnu 1938 „ve snaze oživit u nás dosud značně zanedbávanou oblast tvorby soutěž na operu, určenou pro mládež a provozovanou zcela nebo aspoň převážnou většinou, dětmi a mládeží“. Uzávěrka soutěže, podpořená Ministerstvem školství a národní osvěty, byla stanovena na polovinu října. Skladatel Hans Krása a libretista Adolf Hoffmeister (1902–1973) zadali do soutěže operu Brundibár. Mezitím se v Mnichově na Hitlerův nátlak rozhodlo o postoupení československého pohraničí a soutěž už nemohla být vyhodnocena.  

Opera zazněla na přelomu roku 1941–1942 v židovském sirotčinci v Praze v improvizovaném provedení, na které vzpomínal režisér Rudolf Freudenfeld (po válce Rudolf Franěk, 1921–1983), jenž později režíroval i terezínské provedení. Jeho otec Otto Freudenfeld (1891–1944), ředitel židovského sirotčince v Belgické ulici, slavil roku 1941 padesáté narozeniny a chovanci a umělci, kteří pro svůj původ už nemohli jinde veřejně vystupovat, mu připravili slavnostní program. Partitura nebyla k dispozici (původní partitura byla nalezena až roku 1972), ale hrálo se v malém obsazení podle klavírního výtahu. „V červenci 1943 jsme i my byli zařazeni do transportu do Terezína,“ vzpomínal Rudolf Freudenfeld. V Terezíně začaly nové zkoušky Brundibára, Hans Krása vytvořil podle klavírního výtahu novou partituru. Premiéra původní verze se uskutečnila 25. září 1999 v Národní divadle – Divadle Kolowrat v provedení Školy hudby a zpěvu Jiřiny Markové (dnes Dětská opera Praha) a v hudebním nastudování Františka Preislera mladšího. Od té doby zpívalo mnoho dětí po celém světě finální sbor: „Brundibár poražen utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli.“