Viktor Ullmann patří svým životem i tvorbou k nejpozoruhodnějším skladatelům první poloviny 20. století. Narodil se v dnešní polské části Těšína ve Slezsku v rodině c. k. rakousko-uherského důstojníka židovského původu, byl katolicky pokřtěn, vyrůstal ve Vídni, polovinu svého tvůrčího života prožil v tehdejším Československu. V kompozici žák Arnolda Schönberga sbíral hudební zkušenosti jako kapelník Nového německého divadla, v jehož čele stál tehdy Alexander Zemlinsky. Postupně se propracoval k vlastnímu, nezaměnitelnému kompozičnímu stylu, který lze charakterizovat jako originální a krásný, prodchnutý zájmem o spiritualitu a esoterické nauky. Koprodukční projekt Národního divadla a Národního divadla moravskoslezského nabízí jedinečnou příležitost seznámit se s jeho dvěma posledními operami Rozbitý džbán a Císař Atlantidy, které vytvořil v letech 1941–1944, druhou z nich v terezínském ghettu.
Rozbitý džbán (Der zerbrochene Krug)
Hudba: Viktor Ullmann (1898–1944)
Libreto: Viktor Ullmann podle divadelní hry Heinricha von Kleista (1777–1811)
V českém přebásnění Jaromíra Nohavici
Partitura opery Rozbitý džbán vznikala v letech 1941–1942, dokončena byla zřejmě jen několik týdnů před deportací Viktora Ullmanna – autora hudby i libreta – do terezínského ghetta. Operu podle slavné divadelní komedie Heinricha von Kleista z roku 1806 komponoval v opravdu nelehké době. V roce 1941 jen o vlásek unikl transportu asi tisícovky pražských Židů do lodžského ghetta. Přesto jako by těžkosti doby toto humorné, skvěle vypointované dílo zasáhly jen podprahově, byť v závěru opery si Ullmann dovolil odchýlit se od Kleistova textu a připsal sextet, jenž končí veršem reagujícím na všudypřítomnou zvrácenost práva v tehdejší Říši: „Nikdo nesmí být soudcem, není-li jeho srdce čisté.“ Opera vypráví příběh vesnického soudce Adama, který je okolnostmi přinucen soudit vědomě svůj vlastní přečin – rozbitý džbán paní Marty –, když nakonec sám sebe odhalí jako pachatele. Čtyřicetiminutová jednoaktovka, která začíná téměř osmiminutovou „atmosférickou“ předehrou s charakteristickou vstupní fanfárou, čekala na svou premiéru až do roku 1996, kdy ji na Májovém festivalu v Drážďanech uvedl dirigent Israel Yinon.
Císař Atlantidy (Der Kaiser von Atlantis)
Hudba: Viktor Ullmann (1898–1944)
Libreto: Petr Kien (1919–1944)
V českém přebásnění Jaromíra Nohavici
Jednoaktová opera Císař Atlantidy aneb Odepření smrti vznikala v letech 1943–1944 v terezínském ghettu ve spolupráci s teprve čtyřiadvacetiletým básníkem a výtvarníkem Petrem Kienem, rodákem ze severočeského Varnsdorfu. Kien byl do Terezína deportován v roce 1941, Ullmann o rok později a oba se velmi aktivně zapojili do kulturního života v ghettu. V prostředí hladu, nemocí, umírání, izolace a strachu z toho, co přijde, stvořili příběh o císaři, jenž si přisoudí právo „brát lidem duše“ a rozhodovat o životě a smrti. A tak se Smrt, uražena jeho zpupností a znechucena „mechanizací moderního života a umírání“, rozhodne udělit císaři i celému lidstvu pořádnou lekci tím, že znemožní komukoliv zemřít. V jasné alegorii na diktátora, který rozpoutá válku, nacházejí Ullmann a Kien v odepření možnosti zabíjet cestu k lásce a porozumění mezi lidmi. Ullmann komponoval operu s ohledem na možnosti terezínského ghetta, orchestr tedy hraje v komorním obsazení a zahrnuje velmi neobvyklé nástroje jako banjo, harmonium, altový saxofon nebo cembalo. Ústředním motivem jednoaktovky je luteránský chorál Ein feste Burg ist unser Gott (Mocná pevnost je náš Bůh) a skladatel také použil výrazný motiv ze Sukovy symfonie Asrael.
Ačkoliv byl Císař Atlantidy zkomponován s posvěcením tzv. Freizeitgestaltung (Správy volnočasových aktivit), v terezínském ghettu nikdy nezazněl. Během zkoušek Ullmann na opeře stále pracoval, chystané provedení se několikrát odložilo, až byly zkoušky na podzim roku 1944 zcela zastaveny. Viktor Ullmann byl 16. října odeslán transportem do Osvětimi společně s Hansem Krásou, Pavlem Haasem, Karlem Ančerlem, Petrem Kienem, Gideonem Kleinem nebo pěvcem Karlem Bermanem, pozdějším sólistou Národního divadla, pro kterého byla napsána role Smrti v Císařovi Atlantidy. Rukopis opery zachránil profesor Německé univerzity v Praze Emil Utitz, který byl rovněž internován v terezínském ghettu, kde pracoval jako knihovník, a předal ho pak Ullmannovu příteli a spisovateli Hansi Güntheru Adlerovi. Operu Císař Atlantidy provedl poprvé v roce 1975 britský dirigent Kerry Woodward (ve vlastní úpravě) se souborem Nizozemské národní opery. Ullmannova aktovka zůstává dodnes dílem, jež nás svou přímočarostí neomylně vede k tomu, co je pro lidstvo opravdu důležité, jakkoliv to může znít jako klišé: ke svobodě a společnému životu v lásce a míru.
